Karel Šiktanc - "Básníkův prostor je nadosmrti malý"

Goro, je hezké, že můj článek přispěl k znovu přečtění si Šiktance, jsem zvědavá, na tvou volbu, je to těžké si u něho ve verších vybrat favorita.

Alenko, musím s tebou naprosto souhlasit.

Al, také jsem doma na popud tvého článku pohledala mezi poezií, našla jsem dvě sbírky K. Šiktance a pohádky, později napíšu, která báseň mě nejvíc zaujala...ale je to obtížné, psal skvěle.

Alegno,

taky mám ráda emotivní básničky. Já se ale pohybuji spíše ve sféře symbolů a archetypů. Šiktanc zůstával v realitě, která nás obklopuje a mistrně ji uchopoval jazykem, který skvěle ovládal, tak jako ji uchopuje malíř barvami. 

Alenko, díky, tuhle mám ráda.

Emoce, to je to, co v poezii nejvíce oceňuju, co vyhledávám a našla jsem si i u Šiktance.

Emotivní popis skutečnosti nemusí být napsán stroze, i když přiznávám, že mám ráda hutné stručné texty, takže mi to nevadí. Přesto i rozsáhlá báseň má občas pro mě kouzlo.

Ono záleží také na rozpoložení, v jakém se člověk zrovna nachází. Úžasné je, když se potká "nálada", kterou vložil do díla autor, s "náladou" čtenáře, pak vše funguje dokonale.

Za současnou poezii bych označila tu, která reflektuje současnou realitu života, za moderní nejspíš tu, která přináší formální změny. Ale nejsem odborník, je to jen můj pohled.

Alegno,

ale Šitanc byl o celou generaci starší, než jsi ty a přesto byl možná modernější než současní básníci. Janáček taky v mládí psal klasickým způsobem a novátorem byl až ve vyšším věku.

Před pár lety jsem tady vedla dialog o tom, co je to vlastně moderní poezie. Někteří místní progresivisté mi tvrdili, že současná poezie je vlastě jen emotivní popis skutečnosti. ...Ano mnohé současné básně jsou pouze emotivním popisem skutečnosti, ale to neznamená, že by se současná poezie jen omezovala na popis. Když tuto tezi (že moderní poezie je pouhým emocionálním popisem) vztáhneme ale na Šiktance, najdeme u něj spoustu básní, které jsou "jen" emotivním popisem. Už "Bělostiplná" je popisem - obrazem namalovaným slovy. A co třeba tohle?

Zamračená

Zamračená,

ve vratech nemocnice žena něco vykřikla

a přitiskla si mobil na tělo

(snad aby neslyšela toho druhého),

až heklo.

      Ale jak chumelí

      - a slepě bělostivá tma -

a jak on pořád volá a mluví jí do prsou -

celá se rozsvěcí,   vlasama,   cípama...

sníh dokola kus zlatý.

Zní,   tane z pater muzikální šum.

A hala pod sklem čirá

      a k nesnesení zřetelná:

žena se ohlídla po židlích do kruhu

a - ani neví,

                  slzu mezi zuby -

      rovná je,   hladí,   šoupe

       sem a tam

                  a křížem šejdruje...

jak by tu rozsazen sám něčí dlohý život. 

Markel, díky za příspěvek, těší mě, že diskuse přispěla k znovuprožívání Šiktancových básní, přeju hezké chvilky.

Alenko, jsem ráda za tvůj náhled. 

Sama sebe podezírám, že je můj názor na současnou poezii ovlivněn mým vyšším věkem, že mi poezie minulého století zalezla nejen pod kůži a že nejsem objektivní. Proto jsem ráda za každý názor.

moc zajímavý rozhovor, jednu básnickou sbírku mám doma, musím vyhledat a znovu prožít *

Prómo,

díky za tvůj úsměvný příspěvek. Můžeš mi pár těch úžasných internetových demiurgů vyjmenovat?  Už předem si podpírám čelist.

Alegno,

v pradávných letech literární teoretikové intenzivně řešili rozdíl mezi módností a moderností. Obávám se, že současní autoři podléhají pouze módním trendům a o modernosti mají podobně hluboké představy jako pan Litarts. Není divu, když je současná "oficiální" poezie jen záležitostí hrstky kamarádů, kteří se nejspíše všichni vzájemně znají.

Modernější než současní autoři se mi jeví nejen senior Šiktanc, ale dokonce i řadu desetiletí mrtvý Holan.

Prométhee, konečně jsi své jásavé žvanění podpořil něčím konkrétním. Souhlasím. Jen ta poezie pořád nic.

Alenko, díky za báseň, tuhle jsem ještě nečetla, ale mám  asi pět sbírek nedočtených.

Kdo je moderní básník? Určitě to nemusí být současný básník.

Tvoji tvorbu z větší části znám, po technické stránce jsi ve vázaném  verši podle mě dokonalá, u volného neumím posoudit, ale některé jsem ocenila.

Alegno,

vedu právě s panem Litartsem diskusi o tom, kdo je moderní básník, protože on (pan Litarts) se za moderního básníka považuje. Kdo je ale ve skutečnosti moderní básník? Na Šiktancovi mě fascinovalo, že on, v době kdy byly jeho básně zveřejňovány v rámci ročenek "Nejlepší české básně", působil, ač byl už osmdesátník, mnohem moderněji než současná literární drobotina, která mi často naopak připadala jen jako odvar z osmdesátek dvacátého století.

Nevím, jak dalece znáš Šiktancovy poslední sbírky, tak ti posílám jednu z jeho básniček, které zaujaly mne:

BĚLOSTIPLNÁ

Bagr za hák v zemi,

     auta, vichr tryskem -

     ve mně se náhle zastavili koně.

     Neb krajina sama.     Tentam

pankejt.     Tytam povozy.     Tatam polní práce.

Jen napříč svahem

     nóbl křídama

          houstoňská zahrada:

     celá v slzách     bělostiplná

     snad usnutá,     snad očarovaná

          svatba

     v nitěné katedrále cukrpanny Sněžné,

     v pijánko divadle ledových třásní     a

     donaha loutek     a nedbalek na kost -

     ač po všech stolích na všem skle

     jen hortenzie bílá.     Nevdávalka!

Nerez jezero.

Taky občas píšu  "moderní" básničky, ale jsem tu vnímána jako konzervativní autorka takže - kdo by ty moje experimenty četl? 

Alenko, dokážeš oddělovat básníka a jeho díla, nedokáže to však každý, upřímně mívám s tím problém a často si tak vedu vnitřní boj. Vyhraje však jen to, jaká jsem já. Ale věřím, že člověka může obohatit svým způsobem každý autor a je to víceméně jen na nás.

Ano, to co mě u Šiktance oslovilo byla právě jeho pozdní tvorba, kterou jsi dobře vystihla.

https://ct24.ceskatelevize.cz/kultura/2500837-ubirati-se-byt-skoro-na-umreni-basnik-karel-siktanc-nevzdava-pracku-o-slovo

dítě, zhlédla jsem a dala znovu tvůj odkaz, snad je klikací, ještě jednou díky

Alegno,

já se vždy snažím posuzovat zvlášť autora a zvlášť jeho dílo. Nedávno jsem zde diskutovala o norském spisovateli Knutu Hamsunovi, který získal v r.1920 Nobelovu cenu za literaturu. Později se ale přiklonil k nacismu a Nobelovu cenu dokonce věnoval Josephu Goebbelsovi. Umenšilo to ale literární hodnotu jeho děl? Shodli jsme se, že ne.

Na konci života Šiktanc až do velmi vysokého věku psal moderně, nevrátil se k vázaným veršům, které v mládí tak bravurně ovládal. Psal o stárnutí a stáří, ale psal o tom jakýmsi "roztříštěným" jazykem plným hlubokých analytických metafor, takže jeho básně působily dojmem velmi pestré originální mozaiky. Není divu, že jeho pozdní dílo obdivovali mnozí ze současných básníků, obzvláště Petr Hruška.

Díky za odkaz, určitě se dá zkopírovat do prohlížeče, vypadá to na zajímavý rozhovor, zítra zkouknu. Na sílu slova taky věřím.....

„…já na slovo ohromně věřim. Slovo, který je schopný oslovit, který je schopný na chvilku někoho probudit nebo rozčílit nebo ulaskat malinko, to si myslím, že je, co člověk chce a co by rád.“

Tohle řekl taky Šiktanc. Je to (skoro) úplně prostý sdělení, a přesto jsem měla v tu chvíli, kdy jsem to slyšela, pocit, že něco zapadlo – promluvil úplně i za mě. Protože já na slovo taky věřím a tu jeho schopnost ulaskat malinko znám a je mi drahá.

Achjo!

Ten rozhovor je tady, neumím to klikátko: https://ct24.ceskatelevize.cz/kultura/2500837-ubirati-se-byt-skoro-na-umreni-basnik-karel-siktanc-nevzdava-pracku-o-slovo

Nebál bych se toho, Brněnské metro je od začátku do konce jedna velká bžunda, která se s velkým nadhledem a vtipem víceméně usmívá všem těhletěm stereotypům v poetickém provozu, k čemuž používá postavy reálných hlavně brněnských básníků i s jejich typickými vlastnostmi. Četl jsem knihu před určitě víc jak patnácti lety, takže už si ji moc nepamatuju, ale vzpomínám si, že to pro mě bylo výsostně odpočinkové čtení u kterého jsem se fakt dobře bavil.

Koukla jsem v Databázi knih, co kniha Brněnské metro v sobě skrývá a na recenze, obávám se, že kniha bude pro mě náročná, přesto zkusím přečíst a třeba i pochopím a budu vidět některé věci jinak.

Alenko, máš pravdu, já ho začala poznávat až v posledních létech jeho života. To, co o něm píšeš, o jeho přizpůsobení se režimu mu mnozí vyčítali a někteří nezapomněli dodnes. Po normalizaci vydával v samizdatu.

Pro mě je zajímavý každý, kdo mě nějak osloví, tak těžko se mi někdo posuzuje a odsuzuje, spousta jeho básní, které jsem četla mi sedla, to je pro mě hodně.

Moc ti děkuji za příspěvek, jsi dobrý diskutér.

Jamardi, děkuju za názor. Jsem moc ráda, že ses vyjádřila k tématu diskuse, vyjádřila, jak to cítíš ty. Přidávám se k tvému pohledu, je mi blízký.

Já si myslím, že Karel Šiktanc se v mnohém podobá režisérovi Otakaru Vávrovi. Také byl úspěšný v různých režimech, psal velmi rozdílné básně, tak jako Vávra točil velmi rozdílné filmy, a přitom si jeho dílo zachovávalo vysokou úroveň.

Na základce jsem v protiválečném pásmu recitovala jeho Heinovské noci, ze kterých si dodnes pamatuji úryvky jako třeba:

A ráz

A dva

A kruh se úží

A škrtí tichou spící ves

A slepý pes se dívá do tmy

a zakopává ořetěz...

Když jse se zájmem pročítala "Nejlepší české básně", na sklonku Šitancova života tam stále byly ukázky z jeho nových knih...

Tak trochu mě mrzí, že se ten člověk neustále přizpůsoboval době, v padesátých a šedesátých letech se ztotožňoval s komunistickými literárními doktrínami a na sklonku života přijal doktríny současné a zařadil se mezi mladé autory z básnického ghetta. Byl totiž jedním z mála autorů, úspěšných i za minulého režimu, které současná kritika nejen vzala na milost, ale dokonce je propagovala.

Šiktanc v rozhovoru na otázku "Čím dnes má být básník?" odpovídá přesně v duchu dnešní doby a v roce 1965 by nepochybně odpovídal naprosto jinak.

Pokud bychom nějakým "nařízením" stanovili "čím dnes má být básník", pak bychom jen nastolili další literární totalitu. Ať je každý sám sebou a literární trh, hlavně ten internetový, už si to nějak přebere.

Básník může psát to, co může. Jeho tvorba vychází z něho. A buď se líbí nebo nelíbí. Může zaujmout slovy, verši, třeba moje babička některé verše nahlas opakovala, ty, které se hodily k aktuální situaci. Nebo jde o syrové vyjádření pocitu, ale čím je to více na pudové úrovni, tím víc se to dá různě vykládat.

Zboro, umět odpovídat je velké umění. A vlastně máš pravdu.

Přiznávám, Trojakovo Brněnské metro jsem nečetla, takže mám tip do knihovny.

Silene, děkuji za tvou energii, čas a schopnosti, str.61 je výstižná, zasloužím si.

Popravdě mě ty Slomkovy otázky iritují. Naštěstí si je pan Šiktanc nenechal pustit k tělu a odpovídal na ně po svém. Měl úroveň. Nicméně vždycky, když se někdo pokouší definovat poezii, říkám si, kolik se mu asi podařilo osvětlit a kolik toho zůstalo skryto. 

Jinak četli jste Trojakovo Brněnské metro? 

Karel Šiktanc, Rozestřeno časem

rozhovory s Jaromírem Slomkem: 

Básníkův prostor je nadosmrti malý, str. 55

Hodně exhibice, málo tvorby, str. 61

I tak dík, Sil.

Jistěže zaujme. Vložit odkaz na e-knihu. 

Prostě čítárna, ne diskuse. Hotovo fertig. Není třeba řešit stále v kruhu. 

Taky jej vnímám jako zajímavého, děkuji za přečtení, Evženie

Sil. zkopírovala jsem text z e-knihy, odkaz na internetu jsem nenašla. Přestože mě rozhovor zaujal a zajímal mě názor druhých.

Aha, druhý nálev, tak nějak kriticky jsem to vnímala.

Máš pravdu, ze mě je tu napsáno málo, literárně je to jistě nedokonale vyvolaná diskuse. Ale rozhovor může někoho zaujmout, něco mu dát. Jsem naiva? Nejspíš.

(jen oprava překlepu)

Druhý odkaz má vztah k Jaromíru Slomkovi, Lído. Osobně nechápu, proč ten tvrdý vklad, tedy nevím, zda je tebou zkopírovaný rozhovor na internetu dostupný, pokud není, asi to jinak nešlo,

ale pokud ano, správná praxe je dát na něj aktivní link. Ano, jakýsi link jsi dala (je dysfunkční, odkazuje zpět, to se stane), ale proč je podnětem k diskuzi v zásadě jen tvrdá kopie cizího rozhovoru? Skoro nic z tebe? = Škoda, že k rozhovoru, na který chceš upozornit, radši něco autorského neodvyprávíš za Alegnu, jestli ses účastnila akcí pořádaných MKP, nebo o svých vjemech z Šiktancova díla atp. 

= Druhý nálev, abych tak opět odkázala na článek pana Slomka. 

Lidi zatím chodí, píšou tři a půl slova a sází tipy cizímu rozhovoru. Co mám říkat, zase budu ta zlejší, až nejzlejší. Tohleto zemdlelé písmáctví je mi nepříjemné. Já zase jemu. 

Velmi zajímavý pohled zajímavého člověka.

Sil. děkuju za odkazy, velmi zajímavé. Prosím, napovíš mi vztah druhého odkazu k Šiktancovi? Omlouvám se, nějak mi to nespíná.

Jaromír Slomek

Škoda, že hned aktuální první článek je na echoprime. 

Děkuju Goro, v Městské knihovně s ním bývala setkání.

Ráda jsem četla, Al. K. Šiktanc v rozhovoru přesně vystihnul úděl básníků... 

Zvlášť blízká mi je poslední věta.

Ráda se občas dívám i na jeho pohádky se zvláštní poetikou. Byl všestranným umělcem...

Jsem ráda, že rozhovor zaujal, díky moc, bixley

dievča, to těší i mě oslovila tato slova, děkuju

Moc hezký rozhovor. Díky za něj. 

mňa oslovilo ... trvalé trnutí, trvalé tázání, trvalá víra ...***

Norsko, díky, to máme společné.

Nad každou si připadám, že začínám úplně znova. Úplně ! Jés !